Historie Sodomka
HISTORIE FIRMY SODOMKA:
Počátky nejvýznamnější karosářské firmy v Československu jsou spjaty s výrobou kočárů, kterou na sklonku 19. století zahájil ve Vysokém Mýtě Josef Sodomka.
Josef Sodomka se narodil 2. listopadu 1865 v obci Krouna. Dětství neměl příliš radostné. Brzy mu umřela matka a jeho otec, krupař, neměl na výchovu mnoho času. V roce 1882 se vyučil v Cholticích u Chrudimi kolářem a ještě několik let u svého mistra pracoval. Jak bylo tehdy zvykem, odešel na zkušenou k různým zaměstnavatelům, např. v Jihlavě, Praze a Trutnově, kde získal mnoho znalostí ve svém řemesle.
V roce 1895 se usadil ve Vysokém Mýtě a v pronajatých prostorách zde založil firmu "První východočeská výroba kočárů Josefa Sodomky". I když se zpočátku zabýval spíše opravami kočárů, landaurů, potahových vozů a sání, později započal také s jejich výrobou. V roce 1897 zakoupil díky jmění své manželky Kateřiny, která se starala o zakázky, vyřizování objednávek a účetnictví, dům č.p. 101 a na výrobní ploše 92 m2 s pěti dělníky položil základ podniku. Důležitým mezníkem byl rok 1905, kdy zakoupil Sodomka parní stroj, který sám obsluhoval a tím došlo k přeměně řemeslné dílny na továrnu. Výroba probíhala většinou podle individuálních přání zákazníků a měla stále vzrůstající tendenci. V roce 1906 bylo vyrobeno více než dvojnásobek oproti roku 1905.Obvykle se vyrábělo podle náčrtu a sestavených výkresů v měřítku 1:1. Hlavním materiálem bylo dřevo, výrobky měly kovové většinou pouze výztuhy a zdobení. Povrchová úprava spočívala v tomto: Podklad - dřevěná kostra se dotvarovala lipovým dřevem, potáhla se lněnými a pružným plátnem, které se namočilo do teplého rozvařeného klihu. Veškerý nátěr se prováděl ručně, štětcem. Podklad se natmelil, nalakoval brusným emailem, vybrousil a znovu naemailoval. Po lehkém přebroušení se naposledy lakovalo průhledným vrchním lakem. Tato práce vyžadovala bezprašnost prostředí, dělníci proto chodili ve vodě, vysvlečení do půli těla.
Sodomka získává dobré jméno a tím i další zákazníky svou kvalitou a také poměrně levnou cenou. Až do 1. světové války se výroba slibně vyvíjí, zvětšují se prostory i počty dělníků. Do roku 1914 je v továrně již kolem padesáti zaměstnanců. Následný vojenský konflikt však přinesl podniku stagnaci. Většina dělníků odešla na frontu a sám Sodomka pracoval od léta roku 1916 jako voják - dělník v mladoboleslavské firmě Laurin & Klement, zatímco jeho manželka obstarávala řízení továrny. Po vzniku Československé republiky se Sodomka vrátil ke své práci, ale o jeho výrobky již nebyl téměř zájem. Poválečná krize a postupný nástup automobilismu znamenal pro továrnu téměř bankrot. Kolem roku 1925 výroba kočárů definitivně upadla, počet zaměstnanců se snížil na pouhé čtyři a nutnost změny výrobního programu byla více než nutná. V květnu tohoto roku se vrátil z praxe u Laurina & Klementa syn Josef. Přinesl si s sebou nadšení z automobilů a postupně se mu podařilo přesvědčit svého otce, aby v továrně začali vyrábět karoserie pro osobní vozy.
JOSEF SODOMKA mladší:
Již zmíněný Josef Sodomka ml. se narodil 7. června 1904 ve Vysokém Mýtě. Již od raného dětství pozorně sledoval práci svého otce, která jej zaujala natolik, že se rozhodl jít v jeho stopách a v roce 1920 se u něho v továrně vyučil kolářem. Poté ještě absolvoval průmyslovou karosářskou školu v Kašperských Horách a aby získal potřebnou praxi, působil od konce roku 1923 do května 1925 v podniku Laurin & Klement, kde doslova propadl vášni pro automobily. Když se vrátil zpět do Vysokého Mýta, otcova továrna byla na pokraji bankrotu. O kočáry ani sáně již nebyl téměř zájem, proto Sodomka mladší začal všechny přesvědčovat, aby začali s výrobou karosérií pro osobní vozy. Tímto došlo nejen ke opětovnému „zmrtvýchvstání“ podniku, ale také k postupné orientaci na výrobu karosérií pro automobily.První zakázkou bylo v roce 1925 zhotovení karoserie na osobní automobil na podvozku Praga Mignon pro vysokomýtského podnikatele Jana Šplíchala. Protože chyběly zkušenosti i pracovníci, probíhala tato výroba pod dohledem zaměstnance z mladoboleslavské „Laurinky“. Od roku 1926 probíhala výroba tzv. kombinaček, což byl vlastně pouze nástavek potahovaný koženkou, který se neoplechovával a tvar se přizpůsobil karoserii tak, že laik často ani nepoznal, zda se jedná o limuzínu nebo jen nástavek. Také se započalo s výrobou nákladních a užitkových karoserií. Vše bylo vyráběno podle individuálních zakázek a dodací lhůta byla velmi krátká. V únoru 1927 firma obdržela první zakázku na limuzínu a od této doby jsou luxusní automobily důležitou součástí výrobního programu. Zásadním mezníkem byl však následující rok a výroba prvního autobusu na podvozku Škoda 125 s kapacitou 14 míst k sezení. V této době bylo zvykem konstruovat podle výkresů v měřítku 1:1 a bylo tedy jistým problémem jejich umístění.Bylo nutné zhotovit podstavec a na něho umístit ohoblovaná prkna v délce autobusu, který měl asi 6-7 metrů. V roce 1929 „spatřil světlo světa“ první kabriolet konstruovaný Sodomkou, a to na podvozku Praga. Elegantní vozy s otevřenou střechou a aerodynamickým tvarem symbolizovaly dobu největších úspěchů Sodomkovy karosárny. Zřejmě nejkrásnější z nich byly vyrobeny v letech 1939 - 1941. Jednalo se o kabriolety Aero 50 Dynamik. Tato malá speciální série kabrioletů s otevřenou proudnicovou karosérií, zakrytými předními i zadními koly, kapkovitými blatníky a velmi luxusním vybavením interiéru je ukázkovým dokladem stylistického mistrovství jejich tvůrce.
Rok 1930 byl ve znamení velikých změn v životě Josefa Sodomky. V říjnu uzavřel se svým otcem, který odešel na trvalý odpočinek, trhovou smlouvu na prodej 50 % podniku (za 130 000 Kč). Druhou polovinu získala nevlastní matka, Bohumila. Jen o několik týdnů poté se oženil s o šest let mladší Marií. Během roku 1931 zemřela jeho nevlastní matka a po vyplacení podílu sestrám (každá obdržela 50 000 Kč) se stal majitelem celé továrny. I když i jeho podnik zasáhla velká hospodářská krize na počátku 30. let, nedošlo k výraznému omezení výroby. Sodomka stále závod rozšiřoval, skupoval okolní pozemky i nemovitosti a každým rokem zvyšoval počty vyrobených vozidel.Automobily vyrobené v továrně Josefa Sodomky se také pravidelně účastnily soutěží elegance, kde dosáhly mnoha úspěchů, a to nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Z tohoto pohledu byl asi nejplodnější rok 1935 s osmi velkými cenami získanými na českém území. O oblíbenosti vozidel nesoucí na štítku nápis Carrosserie Sodomka svědčí i fakt, že mezi odběratele patřil např. herec Jan Werich, podnikatel Tomáš Baťa či manželka československého prezidenta Hana Benešová. Škála podvozkům, které byly karosovány byla obdivuhodná, např. Aero, Lancia, Ford, Chevrolet, Praga, Renault, Rolls-Royce, Škoda, Tatra, Walter a mnohé další.V květnu 1935 získal Sodomka živnostenský list na „tovární výrobu a prodej automobilových karosérií, kočárů, přívěsných a vlečných vozů, saní, lyží, sportovních potřeb, dětských automobilů, motorových kolejových vozů, autobusů, trolejbusů, vagónů, elektrických silničních i kolejových vozů“. Rozsah produktů, které byl schopen Sodomka vyrobit byl obdivuhodný, hlavní náplní však stále zůstávaly osobní vozy a autobusy. Následná válečná léta však výrazně zasáhla do vývoje dalších luxusních automobilů ve Vysokém Mýtě a estetika byla nahrazena účelovostí.Brzy po skončení II. světové války začal Sodomka získávat informace z různých evropských automobilek a jeho velkým snem bylo zbudování moderní karosářské továrny po vzoru italské firmy Farini, jež velmi obdivoval. Nosným programem se poté stala výroba autobusů a užitkových karoserií a až na několik vzácných výjimek se vyrábělo sériově. Těmi výjimkami bylo několik limuzín a kabrioletů, z nichž nejslavnější byla výroba luxusního kabrioletu Tatra 600 Tatraplán, který byl darován v roce 1949 k 70. narozeninám J. V. Stalinovi.Počátkem března 1948 byla výměrem Zemského národního výboru v Praze uvalena na majitele Josefa Sodomku národní správa, kterou převzaly Československé závody kovodělné a strojírenské v Praze. Sodomka se stal technickým vedoucím. Osud, reprezentovaný Státní Bezpečností, si s ním zahrál způsobem typickým pro mnoho nevinných lidí v této době. V roce 1950 byl obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a hospodářské delikty. Následně byl vzat do vazby, kde setrval déle než rok. I když byl zproštěn viny, pobyt ve vazbě výrazně narušil jeho zdraví. Poté pro něho nebylo jednoduché najít opět zaměstnání, nakonec však zakotvil v Mnichově Hradišti jako konstruktér a zkušební technik v podniku Liaz.
Velkým životním paradoxem bylo, že Josef Sodomka, jenž byl autorem nádherných a elegantních karosérií, nakonec vlastnil pouze „automobil“ typu Velorex, který nazýval „tříkolový tryskáč“. Zemřel 9. února 1965 v Mnichově Hradišti a o čtyři dny později byl pochován na vysokomýtském hřbitově.
